Inspirace pro školu budoucnosti? Aneb moderní školství v Německu

Tento týden jsem měla možnost navštívit dvě školy v německém Bielefeldu – Laborschule a Oberstufen-Kolleg. Jedná se o školy, které byly založeny již v 70. letech bielefeldskou univerzitou jako školy pro univerzitní výzkum. I když byly školy založeny před 50 lety, jsou příkladem toho, jak může vzdělávání vypadat jinak.

Moderní koncept open space tříd a spolupráce

Už při vstupu do Laborschule mě zaujal jejich přístup k prostoru – najdete zde totiž minimum zdí, školy jsou navrženy jako otevřený prostor, který žákům umožňuje setkávat se a spolupracovat napříč ročníky a být v neustálém kontaktu s učiteli. Výsledkem je prostředí, které klade důraz na učení se od druhých, spolupráci mezi vrstevníky a zároveň podporuje individualitu každého žáka.

Tento model se odráží i v organizaci výuky. Učí se vždy tři ročníky dohromady, což umožňuje pestré výukové metody a příležitosti pro vzájemné učení mezi mladšími a staršími žáky. Místo klasických 45 minut mají výuku v 60minutových blocích. Každá skupina má svého třídního učitele a edukátora, kteří společně zajišťují hladký průběh výuky a nabízejí podporu.

Důraz na sebereflexi, emoce a well-being

Co mě na školách velmi zaujalo, tak to jak velký důraz kladou na sebereflexi a celkový well-being žáků a učitelů. Týden začínají komunitním kruhem, kde žáci i učitelé sdílejí svá očekávání, plány a myšlenky. U menších dětí se koná komunitní kruh každé ráno, u starších vždy jen v pondělí. Na konci týdne pak následuje reflexe – nejen toho, co se naučili, ale i jak se během hodin cítili a jak hodnotí celý týden. Každý žák má navíc svůj vlastní reflexní deník, který na konci týdne vyplňuje. Deník slouží k průběžné sebereflexi práce žáků, ale také nad ním diskutují během třídních schůzek, o kterých bude řeč ještě později.

Tento přístup podporuje otevřenou komunikaci a pomáhá žákům rozvíjet emoční inteligenci.

Projektová výuka zakončená konferencí

Během školního roku mají vyčleněné dva týdny na projektovou výuku. Během této doby se žáci neučí podle klasického rozvrhu, ale ve skupinách pracují na projektu, jehož téma si vybírají sami podle svých preferencí. Na konci projektového období prezentují žáci své výtvory na žákovské konferenci, na kterou je zvána i veřejnost a rodiče. Žáci tak prezentují svou práci, sdílejí své nápady a učí se komunikovat v různých situacích. Tento přístup podporuje nejen rozvoj odborných znalostí, ale také klíčových dovedností, jako je kritické myšlení a prezentační schopnosti.

Formativní hodnocení a zpětná vazba

Dalším prvkem, který stojí za zmínku, je hodnocení. Namísto klasických známek a vysvědčení dostávají žáci podrobné reporty a zpětnou vazbu, která jim pomáhá pochopit, kde se mohou dále zlepšovat. Tyto reporty obsahují seznam předmětů, které žáci absolvovali, a podrobné hodnocení jejich pokroku. Součástí jsou také informace o soft skills, jako je týmová spolupráce, kreativní řešení problémů nebo schopnost sebereflexe. Každý report navíc obsahuje přehled toho, co se žákům povedlo, co se nedařilo a na čem by měli zapracovat. Hodnocení je jak předmětové, tak obecné, což umožňuje komplexní pohled na výkon a rozvoj žáka. Reporty jsou psány přístupným a povzbudivým jazykem, aby motivovaly žáky k dalšímu rozvoji. Známky dostávají až na konci studia, kdy je potřeba splnit požadavky pro přístup na střední školy nebo univerzity.

Tripartitní schůzky místo třídních schůzek

Zajímavým aspektem jsou i tripartity – setkání žáka, rodičů a učitele, které probíhají čtyřikrát ročně, z toho jsou dvě povinné a dvě dobrovolné. Tyto schůzky nahrazují klasické třídní schůzky a poskytují prostor pro hloubkovou diskusi o výsledcích, pokrocích a potřebách žáka. Během tripartit mají učitelé volno od učení, aby se mohli připravit a nemuseli nad hodnocením žáků trávit svůj volný čas po práci.

Inspirace pro školu budoucnosti?

Návštěva těchto škol byla velmi inspirativní. Momentálně pracujeme na konceptu univerzitní školy v Ostravě a právě Laborschule a Oberstufen-Kolleg se staly jedním ze zdrojů inspirace. Chceme vytvořit prostor, kde budou žáci motivováni ke spolupráci, sebereflexi a aktivnímu zapojení do výuky.

Některé z těchto principů bych si přála vidět implementované i v českých školách, protože věřím, že mohou přispět k lepšímu vzdělávání pro všechny. U open space učeben však stále váhám. Myšlenka socializace žáků napříč ročníky je jistě inspirativní, stejně jako snaha propojovat žáky s učiteli a ukazovat, že i učitel je "obyčejný" člověk. Z pohledu učitelky, která má "své" školní děti moc ráda, si však neumím představit být jim vystavena neustále. I já občas potřebuji klid a soukromí.

A co na tyto přístupy říkáte vy? Napište mi na Instagram a dejte mi vědět váš názor!